Když mě bylo patnáct, napsal jsem tuhle pohádku. Samozřejmě to nebylo dobrovolně. Ale teď jsem to vyhrabal při novoročním úklidu. Zdá se mi, že to je parádní OTčko, tak jsem to přepsal z rukopisu.
Nakonec, může se někdo dneska ještě pochlubit skutečným rukopisem? Asi by mě upadla ruka.
Jediné co jsem v tom změnil, bylo odstranění těch 47 hrubek. Tak tu to je.
Bylo, nebylo, za devatero moři, devatero horami, devatero lesy, velkoměsty a devatero skládkami toxického odpadu, leželo, a možná ještě leží, nevelké a také nevýznamné království. Vlastně nebylo nevelké, bylo úplně malé. Skládalo se z jednoho královského hradu, jedné hlavní a jediné vesnice – města a jedné velké dračí jeskyně plné jednoho draka a jedné veliké sbírky motýlů.
Tomuto pěknému království vládl král středního věku mající tři syny – měl čtyři, ale o tom až později. Teď momentálně měl veliké starosti se zaváděním počítačové sítě k vedení královské evidence zásob a obyvatelstva.
Královští synové měli zajímavost – byli si všichni k nerozeznání podobni. Stalo se to tak, že se narodili jako jednovaječná dvojčata. Nyní pobíhali po blízkém lese – ten byl v království také – a snažili se ulovit něco k večeři, neboť královská pokladna byla prázdná a jejich otec rozkázal šetřit jídlem.
Na rozdíl od královského hradu plného ruchu byla nedaleká dračí jeskyně plná smradu, protože si drak již dlouho nemyl nohy. Nemyl si je již měsíc, ale místo toho, aby to udělal, se radši povaloval po jeskyni, mimochodem útulně zařízené, a nudil se.
Za chvíli tam přišel drakův osobní manažer a se zacpaným nosem mu řekl, že si myslí, že by se drak měl oženit, nebo si aspoň unést nějakou princeznu, aby mu uklízela, oprašovala sbírku motýlů a myla nohy.
Asi se vám bude zdát divné, že drak měl manažera, ale nic jiného mu nezbývalo, když chtěl kráčet s dobou. Sbírku motýlů vysvětluje to, že jeho dědeček byl vášnivý sběratel.
Ale zpátky do jeskyně. Když to drak uslyšel, povzdechl si a povídá, že ho žádná dračice nechce, protože si nemyje nohy, ale že s tou princeznou to není špatný nápad. A tak si drak vzal na nohy silné ponožky a vyletěl do sousední země pro princeznu.
Mezitím na královském hradě ustal ruch instalací, princové se s nepořízenou vrátili domů a král se snažil něco naklepat do počítače. Za chvíli toho nechal a šel k večeři. Měli chleba s máslem a synové se zlobili, že utrácí peníze za výpočetní techniku. Krále to rozezlilo a rozhodl, že se princové musí oženit, bohatě a velmi rychle oženit. Dokonce přikázal synům, aby nemeškali a šli se připravit na cestu do sousedního království na námluvy – do stejného království, kam letěl pro princeznu i drak.
Když druhý den princové vystoupili v sousedním království z metra, byl tu již velký smutek, protože nějaký velký a hrozivý drak unesl jejich princeznu.
Ten veliký a hrozivý drak byl náš známý drak a vůbec nebyl hrozivý, velký ano, ale hrozivý ne. S tím únosem princezny to nebyla taky úplně pravda. Princezna šla vcelku dobrovolně, již ji nudilo jen se houpat na houpačce, hrát si s míčem a tančit na plesech a navíc jí drak slíbil, že bude moci hrát počítačové hry.
Princezna sice zanechala dopis na rozloučenou, ale její otec jí nevěřil a vyhlásil, že kdo ji najde a přivede, popřípadě osvobodí, stane se jejím manželem.
Královská trojčata tam byla první a také se hned zapojila do soutěže. Měli také výhodu, že byli ze země, kde drak žil a nemuseli proto čekat na vyřízení pasů do této země.
V té době byl už drak doma v jeskyni a ukazoval princezně sbírku motýlů, vysvětloval, co kam patří a chtěl si právě sundat ponožky, aby mu princezna mohla umýt nohy, když tu vstoupil manažer, vrhl se k drakovi a radostně mu oznamoval, že byl vybrán do jednoho katastrofického filmu a že tedy bude mít zase nějaké peníze. Také mu řekl, že si ani nebude muset předem mýt nohy, neboť režisér si myslí, že tím vyvolá u diváků větší dojem.
Manažer si doposud nevšiml princezny stojící v koutu jeskyně a ještě k tomu za drakem. Nyní však vyšla na světlo, aby se podívala, kdo to přišel.
Když ji manažer uviděl, rozbušilo se mu srdce a mohl na ní nechat oči. Princezně se také velice líbil a požádala draka, aby je seznámil. Drak manažerovi vysvětlil, že to je ta princezna na mytí nohou, a potom se posadil na pohovku, princezna šla oprašovat motýly a manažer dojednat podmínky smlouvy s režisérem katastrofického filmu.
Bylo už k odpolednímu, když se manažer vracel z hlavní vesnice a potkal před jeskyní prvního prince. Princ se ho ptal na cestu k drakovi a pověděl mu, co se stalo v sousedním království. Manažer se usmál a řekl princi, že je drakův manažer a varoval ho před drakovou zuřivostí a dravostí, zkrátka celkovou nebezpečností. Poradil mu, aby se souboji s ním raději vyhnul.
Princ se velice zalekl, řekl, že je humanista a že nechce drakovi ublížit a že je ochoten dát drakovi dva tisíce zlaťáků a prozradit mu tajná slabá a smrtelná místa svých bratří, možná ho i dosadit za krále, když mu vydá princeznu a nebude se s ním rvát.
Manažerovi se to nelíbilo, ale přesto řekl princi, že se ještě poradí s drakem.
Princ spokojeně odešel a manažer šel za drakem a všechno mu pověděl. Drak nadával, že je to hrozné, že to ti zločinci mají z videa a televize a princezna s ním souhlasila.
Asi za hodinu přišel k jeskyni druhý princ a historie se opakovala. A za další hodinu přišel i třetí princ a i s ním to bylo stejné. Draka to velice rozčílilo, ale manažer ho uklidnil, že to tak nenechá.
Druhý den se přišli princové postupně zeptat, co drak říkal, manažer jim sdělil, že drak souhlasí a že princové mají odpoledne přijít na souboj s ním všichni tři společně.
Odpoledne se před dračí jeskyní shromáždila spousta lidí čekajících na velký souboj, protože princové všude rozhlásili, že hodlají draka zabít.
Když dorazili po zuby ozbrojení princové, ani moc dlouho nečekali a před jeskyní se objevil drak. Dav oněměl a napjatě čekal, co se bude dít.
Princové se bez meškání na draka vrhli, ten je shodil jedním mávnutím tlapy na zem, a když měl od nich pokoj, pronesl k davu, že si to rozmyslel, že nemá náladu na rvačky, má moc práce a tak podobně. Taky řekl, že ochotně vrátí princům jejich peníze, že podplácení nemá rád a princeznu taky pustí, protože prý neumí oprašovat motýly a nechce se jí mýt mu nohy.
Když princové slyšeli, že lidé vědí, že se snažili draka podplatit, nejraději by se hanbou propadli a radši urychleně zmizeli v blízkém hvozdu.
Lidé se otráveně začali rozcházet, vidouce, že souboj nebude, ale zato všude vykládali, jací jsou jejich princové nečestní. Bylo to dokonce i ve večerních televizních novinách, takže se velice brzo o tom dozvědělo celé království.
Tou dobou už byli tři princové dávno doma, byli zamčeni ve svých pokojích jak rozkázal jejich otec, král středního věku, protože jen co přišli domů a trochu se zamysleli, pochopili, že se vzájemně zradili a vrhli se na sebe. V sousedním království byla odvolána vyhláška o osvobozování princezny.
Princezna právě přijela domů a její otec měl starosti s tím, kdo si ji vezme, protože princezna trvala na tom, že si nechce vzít nikoho jiného, než drakova manažera. Jenže královská etiketa nařizuje, aby si princezna vzala pouze šlechtice.
Král z toho měl těžkou hlavu, protože princezna stála na svém, rozplakala se a odešla do svého pokoje. Král nevěděl, co má dělat a tak aspoň pozval drakova manažera na večeři, dal mu pokoj a snažil se usilovně něco vymyslet, aby si nezkazil pověst u obyvatel – poddaných, neboť brzo budou volby a každý hlas je dobrý.
Další den ráno se, vlastně dopoledne, se obloha zatměla, ozval se hukot a na nádvoří přistál náš známý drak, byl velice udýchaný a v tlapě držel jakýsi starý papír s pečetí.
Král vyděšeně vyběhl na balkón domnívaje se, že drak chce zase princeznu a chtěl něco říct, když drak promluvil sám.
Vykládal králi, že se ráno rozhodl, že si uklidí jeskyni a při vyklízení našel tuto listinu. Ukázal papír králi. Stálo na něm, že jakýsi cizí loupeživý král pověřuje dračici hlídáním malého královského syna, kterého zrovna uloupil místnímu králi, že ho dračice nesmí pustit na světlo a on, loupeživý král, si pro něho někdy přijede. Na papíru byl podpis drakovy maminky a toho cizího krále.
Král nevěděl, co to znamená, ale drak mu to vyložil. Když byl malý dráček, přijel k jejich sluji nějaký muž, cosi si domluvil s jeho matkou a odjel. Nechal u nich malého chlapce. Cizí muž se už nikdy neobjevil a chlapec u nich zůstal. Když drakovi zemřela matka, zůstali sami. A nyní je z chlapce drakův manažer, který právě spí v královském pokoji.
Krále to velice potěšilo, protože drakův manažer byl vlastně ztracený syn sousedního krále. A tak rychle běžel vzbudit svoji dceru a manažera a přichystat slavnou svatbu.
Konala se už za dva dny a byl na ní i drak, král – manažerův otec i jeho tři bratři – princové trojčata, kteří se ještě pořád styděli za to podplácení a vzájemnou zradu.
Za několik týdnů už zase seděl drak ve své jeskyni, nudil se, smrděly mu nohy a sbírka motýlů byla zaprášená. Princové trojčata jezdili po lese a lovili večeři. Král středního věku evidoval obyvatelstvo a společně s králem sousedního království se těšil na vnoučata. Princezna a nalezený syn – manažer společně vládli sousednímu království a těšili se na děti.
A tak to všechno dobře dopadlo.
Poznámka: všechny postavy v této pohádce byly smyšleny, jména změněna a veškerá podobnost se skutečností může být pouze náhodná – nebo ne?