| Jsem nemocnej doma, včera jsem z části chtěně, z části podprahově, čučel na diskuzi ohledně vydání Parkanové. Byly tam různý řeči, ale skoro nikdo se nevyjádřil příliš exaktně ke svému názoru. Tak jsem přemýšlel jak vlastně může takový poslanec hlasovat. A dá se to vlastně pěkně klasifikovat.
Takže proto tenhle OT článeček, který snad odlehčí místní ubíjející IT nudu :-)
Upozorňuju už dopředu, že článek neobsahuje ani můj názor, na to, jestli je imunita správná, nebo špatná, nebo jaká. Nevyjadřuje ani můj názor na to, jestli vydat Parkanovou, nebo ne. Článek je, krom jediného názoru na konci, nabízen jako čistě vědecká teze.
Důvod poslanecké imunity
Proč mají (prý) poslanci imunitu? Aby je nemohla policie, případně ti, kteří policii ovládají, nějak perzekuovat. Aby si mohli na půdě parlamentu říkat co chtějí a probírat a diskutovat věci, které by jinak nemohli, protože by to mohlo někoho nějak poškozovat.
Berme to jako fakt. Jestli to je dobře, nebo ne, nebo by se to mělo omezit, je mě v kontextu tohoto článku úplně jedno.
Volba poslance ohledně vydání jiného poslance
Pokud dojde k tomu, že parlament rozhoduje o vydání nějakého svého člena, musí se každý z poslanců rozhodnout, jestli ho chce vydat, nebo ne.
Jejich volba by měla být na základě následujících pěti atomických klasifikací. To co bych ale od poslanců očekával, že jsou nějak dlouhodobě rozhodnuti a budou to konzistentně dodržovat u všech případů vydávání:
- vydávám všechny - poslanec může mít názor, že prostě kašle na imunitu a vydává tedy kohokoliv. Potom není potřeba 12 hodin diskutovat. Stačí tohle prohlásit a hotovo. To je čistě věc názoru na imunitu.
- nevydávám nikoho - stejně tak může mít názor na imunitu, že je absolutní. bere to například tak, že každá žádost o vydání poslance mu způsobuje perzekuci a že nikdo vlastně nemůže 100% říct, jestli to není na politickou objednávku. Opět prohlášení na třicet sekund.
- vydávám jen, pokud to nepovažuju za "politickou objednávku" - u každého případu může posuzovat pouze, zda se jedná o politickou objednávku, nebo se skutečně jedná o "obyčejné stíhání". Poslanec nemá co přemýšlet, jestli je jeho kolega viný, nebo ne. To posoudí případně nezávislý soud. K tomuhle bodu padla v celé diskuzi jediná informace a to ta, že Imunitní výbor se ptal Parkanové, jestli si ona sama myslí, že se jedná o politickou objednávku, na což ona řekla, že ne. Nerozumím, proč Parkanová četla tři hodiny všechny ty materiály o svém připadu a různé posudky hovořící pro svoji nevinu. Jediné co měla říct je, jestli to ona sama považuje za politickou objednávku a pokusit se to případně dokázat na základě různých materiálů.
- vydávám svoje nepřátele - prostě vydávám konkurenci bez ohledu na cokoliv. Ať shnijí v pekle!
- vydávám, pokud to považuju za dobré píjárko - viz různá prohlášení typu "je to už hrozně zpolitizované", "kdybychom ji nevydali, tak by se už nikdy nevědělo, jak to vlastně bylo", "myslím si, že je neviná, ale vydám ji, aby to potvrdil soud" apod. Tady se poslanec rozhoduje podle toho, jestli bude působit dobře na lidi, když ji raději vydáme. Tenhle bod nemusí (ale může) být úplně atomickým - je možné, že je ovlivněn některým z předchozích čtyř atomických bodů.
Žádná další možnost neexistuje.
Můj jediný názor - osobně považuju jednání podle bodu číslo pět (píjárko) jako nejhorší možné.
|